Vliv fyzické aktivity na stres
Vliv fyzické aktivity na stres
Cvičíme a sportujeme proto, abychom si zlepšili náladu.
Základním přínosem cvičení je eliminace stresu. Největší odměnou po vyhraném zápase, absolvovaném tréninku, lekci aerobiku, jízdě na kole, jakékoli sportovní aktivitě, je podle odborníků nádherný pocit. Všichni, kdo pravidelně cvičí, určitě vědí, že cvičení a sport jsou nejlepším antistresorem. Důležité je, že musí dosáhnout určité intenzity a doby trvání. Podmínkou je intenzita, vyžadující minimálně 65% maximální spotřeby kyslíku a trvání několika desítek minut. Provozování fyzické zátěže patří k našim přirozeným potřebám. Sport, který nám ji přináší, zlepšuje naši náladu, sebevědomí, kondici a imunitu. Chrání nás taky proti srdečně-cévním onemocněním.
Jak to funguje?
Během dne se v nás působením stresu hromadí adrenalin, což většinou vnímáme jako narůstající nervozitu a neklid. Reakce na stres kdysi dávno znamenaly útěk nebo útok, při nich se adrenalin rychle a neškodně odbourá. Při současném sedavém způsobu života se na rozdíl od toho adrenalin rozpadá pomalu a to způsobem poškozujícím naši imunitu a naše cévy. Dnes však máme k dispozici sport, při němž se adrenalin, který se nahromadil během dne, rozkládá opět rychle a tím je zabráněno jeho negativnímu působení.
Droga proti stresu
Pravidelná fyzická aktivita vede k vyplavování látek, jimž se říká endogenní opioidy (endorfiny). Jsou to látky ze skupiny opiátů - tělo si je však vyrábí samo. Je to jediná forma opiátů, jejichž pravidelná konzumace (lépe řečeno samovýroba), je zcela prospěšná. Endogenní opioidy navíc fixují prospěšnost pravidelného sportování návykem. Člověk si uvědomuje, jak mu chybí, je-li nucen sportování na čas přerušit.Kromě toho má pravidelné cvičení a produkce endorfinů příznivý vliv na naši náladu. Uvolňuje potlačené emoce, napětí a výrazně snižuje depresi. Mění se také nepřiměřené životní názory. Sebehodnocení osob, které pravidelně sportují, je vyšší a jsou rovněž šťastnější. Dobrá fyzická kondice (obranyschopnost) zvyšuje šanci, že prožijeme dlouhý a zdravý život. Mnoho studií prokázalo, že pokud je někdo ve špatné kondici, je až osmkrát větší pravděpodobnost, že u něj nastane srdeční infarkt nebo cévní mozková příhoda, než je tomu u lidí v dobré kondici. Podle vědců prodlužuje každá hodina, kterou strávíte fyzickým cvičením, váš život o dvě hodiny.Opakované rytmické pohyby například při plavání, cyklistice a dalších sportovních aktivitách uvádějí do stavu odpočinku levou hemisféru (ta je odpovědná za logickou rozumovou činnost) a uvádějí do činností pravou mozkovou hemisféru, centra kreativních, abstraktních činností.
Nejde pouze o pocity ale i o celkové zlepšení nálady. Vedle endorfinů produkuje organismus v mozku při fyzické zátěži i další látky. Jde především o katecholaminy. Jejich hladina stoupá při cvičení desetinásobně a vrací se k normálu do deseti minut po ukončení tréninku.
Trénink tedy navozuje pocit blaženosti a dobré nálady. I zde se však uplatňuje rozdíl mezi trénovaným jedincem zvyklým na pravidelnou zátěž a věčným začátečníkem, případně rekreačním sportovcem. Trénovaný jedinec vyvolá produkci endorfinů v kratším čase a ve větším množství. Také pocit prožitku a uvolnění po tréninku je hlubší. U netrénovaných jedinců hrají endorfiny především roli opiátů, potlačovatelů bolesti, kterou vyvolává fyzický stres na netrénovaný organismus.
Jako v každé lidské činnosti, i ve sportu platí zásada, že má probíhat za vzájemného spojení pohybu a mozkové činnosti. Nejde tedy pouze o shazování nadbytečných kilogramů, zlepšení sebevědomí z pocitu skvělé postavy. Fyzická zátěž, sportovní aktivita a pohyb vůbec jsou o pocitech, euforii a blaženosti, které mají být nedílnou součástí kvality našeho života.
Funkce stresu a jeho následky
Během stresu se snižuje průtok krve mozkem, neboť při stresové reakci se krev z celého těla a mozku přesunuje především do velkých svalů (tzv. stresová reakce - připravenost organismu k boji nebo útěku). Způsobuje asynchronizaci částí mozku, neboť při stresu jsou aktivována centra potřebná pro stresovou reakci a deaktivována centra, která souvisejí s intelektem, protože ve chvíli stresové reakce nejsou potřebná.
Následkem opakovaných stresových situací, které nedokáže naše vědomí zpracovat, se vytvářejí na nervových spojích neurobloky, které zabrání používání i těch nervových spojů, které jsou již v mozku vytvořeny. Každý si jistě vzpomene na situaci, kdy měl neblaze proslulé "okno".
Stres také přímo ovlivňuje deficity pozitivních neurotransmiterů, neboť při stresové reakci klesá hodnota serotoninu a většiny endorfinů. Naopak stoupá např. hladina adrenalinu, který sice vyvolává na vrcholu stresové reakce fyzickou připravenost k boji nebo útěku, ale současně také psychickou nepřipravenost řešit úkoly intelektu (tělo zapíná a mozek vypíná).
Jak fungují endorfiny?
Endorfiny jsou látky, hormony vylučované z hypofýzy během fyzické zátěže. Podle odborníků jsou endorfiny považovány za jakési vnitřní opiáty, jimiž naše tělo tlumí bolest, kterou mu svojí fyzickou zátěží způsobujeme. Ve srovnání s morfiem, které je běžně používáno ke zmírnění bolesti je stejné množství endorfinu sto až tisícinásobně účinnější. Hladinu endorfinu roste už deset minut po zahájení cvičení a zůstává až na desetinásobku svého klidového množství půl hodiny po skončení fyzické zátěže. U některých jedinců může zvyk na fyzický stres a následná produkce endorfinů vyvolat tzv. závislost na tréninku. Pokud jedinci závislí na fyzické zátěži a endorfinech nemají možnost trénovat, pociťují podobnou závislost jako narkomani na drogách.
Pár příznivých objevů aerobních aktivit, které jsou všechny potvrzené vědeckým výzkumem:
- Více životní energie v průběhu větší části dne
- Lepší trávení a méně problémů se zácpou
- Správná tělesná váha
- Pevné a zdravé kosti, a to i ve stáří
- Větší intelektuální schopnosti a zvýšení výkonnosti
- Lepší a osvěžující spánek
- Velmi účinný způsob na zvládnutí depresivních stavů a jiných psychických těžkostí
- Uvolnění duševního napětí po namáhavém dni, a to bez pomoci alkoholu nebo léků
- Podstatně menší riziko srdečních chorob
- Maximum příznivých účinků pohybové aktivity při minimálních časových nárocích
Literatura:
1. FOŘT, Petr. 2002. Sport a správná výživa: Praha: Ikar 2002. s. 238, ISBN 80-249-0124-2
2. H.COOPER, Dr.Kenneth. Aerobický program pre aktívne zdravie. PhDr. Erika Mináriková. Bratislava : Šport, tělovýchovné vydavaeľstvo, 1986. 336 s., ISBN 77-032-86-11-2